Únorová akce 9. B na běžkách
Dne 2. 2. 2017 se třída 9.B vydala na běžky do krásně zasněžené přírody. Nakonec jsem se nechal přemluvit a vyrazil s nimi, i když předpověď počasí moc příznivě nevypadala. Dva dny před výšlapem ještě přišlo zděšení, že celý Rožnov zapadne do metrové nadílky sněhu. S modlitbami jsem tak den předem usínal, ale ráno mě přivítalo překvapení - krásný bílý sníh a sluníčko na obzoru.
S úsměvem na líci jsem dorazil do školy a svolal svou třídu. Půlka byla nadšená a ta druhá doufala, že sníh roztaje, ale marně. Po několika minutách jsem všechny opovrhovače běžek přesvědčil, že by to mohli alespoň zkusit. Třída tak po rozdání vybavení už mohla uhánět směrem k parku. Nasazení běžek se kupodivu obešlo bez větších obtíží a někteří s úsměvem na rtech už kráčeli kupředu. Musím podotknout, že některým ten úsměv zmrzl hned po deseti metrech, když zaryli svůj upravený „fejs“ do půl metru prašanu, a nestihli vydat ani hlásku. Po pár minutách nadávek už všichni svorně kráčeli parkem. Myslel jsem si, že na konci parku už ze třídy zbyde jen malá hrstka přeživších, a ohřejeme své natlučené zadnice v kabinetu, ale všichni s nadšením čekali, co bude dál. Nevěřícně jsem zakroutil hlavou, ale nakonec jsme se vydali na první sjezd za mostem. Tak buď se zlomí tady, nebo už nikde. S odhodláním jsme sjeli dolů. Někteří konečně pochopili, proč jsem několikrát opakoval, ať si dáme velké rozestupy. Ale mnozí tomu naštěstí nevěnovali pozornost, takže „držkopády“ ve vláčku nás nesmírně pobavili. První prudký kopec nahoru se stal dalším problém pro ty, kteří vyšlápli 1 metr nahoru a dva metry sklouzli dolů. Všichni však po mé instruktáži nakonec zvládli základy stromečku a zdárně vyšlápli až nahoru. Ať jen nechválíme mě, pana učitele, tak i já po chvíli zůstal nevěřícně stát na místě s Luckou a na běžky se nám nalepila asi tuna sněhu. To je tak když se běžky neudržují v dobré kondici. Třída se teda vydala dále a dva opozdilci měli plné ruce práce s přemazáním běžek. Díky skvělé mu servisu však za chvíli byli zpět na chvostu a společně jsme došli na golfové hřiště. Jak jsem slíbil, tak jsem i zařídil - východ sluníčka a „hoďku“ před námi čistě projetou běžkařskou trasu. Vrhli jsme se tedy přímo na ní a kroužili, co nám síly stačily. Někdo teda spíše už jen pozoroval J. Nejvíce sil na okruhu zanechaly Sára a Marika (mimochodem, na to že je profík, padala nejvíce – viz fotky). Úplně vyčerpaní jsme tedy ještě postavili sněhuláka, zahrabali zlobivce, vše vyfotili a vydali se zpět. Cestou už nikdo neremcal, neměl už totiž dost sil a s velkou grácií jsme se vrátili do školy. Ještě nikdy jsem neviděl třídu tak zhltnout oběd jako toho dne. Doufám, že se běžkování všem líbilo, některé to i navždy poznamenalo a někdy se snad zase potkáme ve stopě.
Běžkám třikrát hurá, hurá, hurá.
M. Sedlák, tř uč. 9. B
