Rozloučení s první třídou
Ani kouzelný proutek snad neumí zařídit, aby měl člověk pocit, že ten čas utíká nějak podivně rychle. Vždyť pololetní vysvědčení jsme dávali, no, maximálně před třemi měsíci... Tak, jak to, že už budeme předávat to závěrečné?
Prostě, nedávno nám usedali s rozpaky nejistě do lavic poprvé a už se z nich vydají za letními prázdninami. Závěrečnou tečku sice udělá opravdu až vysvědčení, ale rozloučit se s uplynulým prvním rokem ve škole, to není jen, říct si: „ Tak, ahoj v září.“
Prvňáčci z áčka si k rozloučení přizvali i rodiče, prarodiče nebo sourozence. A protože všude a vždycky soutěží a hrají si děti, rozhodli se tentokrát si role s rodiči tak trochu vyměnit. Stali se z nich přísní rozhodčí na osmi stanovištích a věřte, že získat od nich razítko za dobře a správně splněný úkol nebylo vůbec jednoduché. Pokud se nepovedlo napoprvé, tak, pěkně, zpátky na start a znovu, žádná protekce.
A rodiče se snažili; cvičili, skládali, házeli, nevěřícně hledali vlastní portrét, i panáka skákali. Nikdo nepodváděl a všechna razítka získali opravdu poctivou snahou. Za odměnu si mohli sníst a vypít, co si přinesli, popovídat si mezi sebou a chvilku posedět. Vzhledem k hodně, ale opravdu hodně teplému počasí jsme jednohlasně vzdali opékání a dřevo uložili.
Těšíme se totiž na podobné setkání v září, až se nám ty ratolesti s novými aktovkami, mazací tabulkou a krabičkou na svačinu sejdou ve druhé třídě.
A to určitě budou i ty buřtíky…
Vavrečková H.