Novoroční obdarovávání, lednová Sluníčka
Jak na Nový rok, tak po celý rok… Říká se, že na co se v den nového začátku roku zaměříme, co konáme a co si přejeme, to se promítne i do našich životů a projeví se v celém zbytku následujícího roku. Když přejeme nejen sobě, ale i ostatním, když víme, co v sobě nosíme, můžeme druhé obdarovávat právě tak jako pověstní tři králové, jenž v čase novoročním doputovali se svými dary k malému Ježíšku.
Sílu přání a darů, které v sobě nosíme, jsme v duchu této tradice promítli do novoročního přáníčka, které jsme vyrobili pro své spolužáky. Korálkovou hvězdou na titulní straně se začíná naše pouť, v tuši namočená nitka osudu uvnitř přáníčka vytváří postupným vytahováním obrázek, jehož výsledek nemůžeme dopředu odhadnout. Teprve až se celý proces odehraje, ukáže se nám výsledný obrázek a je jen na nás, jak jej pochopíme a co v něm spatříme. Nakonec jej můžeme vybarvit a vepsat do něj naše naděje a přání. Postoupnou výměnou přáníček ve třech tvořivých fázích se náhodným výběrem dopracujeme k finálnímu, dokončenému přáníčku, které je obohaceno tvůrčími dary ostatních a je určeno právě nám. V této krásné, ale i náročné práci plné různorodých výtvarných technik jsme si vyzkoušeli naši trpělivost dopracovat se ke konečnému cíli tvoření, schopnost přijmout jinými vytvořené i své povedené druhému odevzdat. Nejen že jsme se obdarovávali svými tvůrčími dary navzájem, ale byli jsme také obdarováni spoustou nových didaktických her a sportovních pomůcek, které jsme samozřejmě hned všechny úspěšně otestovali a zařadili si do svých oblíbených družinových aktivit.
Další nečekané dary přišly hned v zápětí, od školního Ekotýmu a paní učitelky Zuzky Mrlíkové jsme dostali budku a krmivo pro ptáčky, které jsme rozvěsili v prostoru školního pozemku, připomněli jsme si, kteří ptáčci v zimě přilétají ke krmítku, čím je krmíme. S tématem můžeme dále prakticky a v terénu pracovat a na vlastní oči pozorovat, zda si k nám ptáčci našli svou cestu (jedna lojová kulička už zaznamenala úspěch).
Od zimního slunovratu přebrala vládu v přírodě paní Zima a my se snažíme zjistit a ztvárnit i její dary, jak na nás působí její třpyt, jemnost, čistota i mrazivá krása. Zahrada paní Zimy uvnitř družiny i venku ve sněhu se zaplnila jemnými zimními fialově-modrými květy, třpytem vloček a mrazivých obrazců. Ze střípků třpytků zimního vědomí se zrodil jeden nadčasový příběh kvítku lásky Viktorky Nikliborcové a Světlanky Porubové (3.A) poskládaný ze slůvek v šiškách schovaných pod sněhovou peřinou.
Krásný květ
Je jeden krásný květ jako bílá láska. Ten květ je posypaný bílým třpytem. Ten třpyt je vyrobený z čisté duše, čisté pravdy a vědomí. Ten květ pomůže nemocným a umírajícím…
To vše jsou neocenitelné dary vzájemného spolupůsobení a spontánního prožitku tvořivého momentu, za něž jsem moc vděčná.
Jana Kliková, ŠD Sluníčka