Nadílka ve 2.A

Že jsou Vánoce nejoblibenější dětské svátky v roce, je snad úplně zbytečné zmiňovat. Že se v prosinci počítají nejen dny, ale snad i hodiny do kouzelného zazvonění tajemného zvonečku, si pamatuje každý z nás. Úplně stejně prožívali poslední měsíc v roce druháci z Áčka. Diktáty, slovní úlohy, snad i tělocvik, všechno mělo jedno společné téma. Kolikrát si mezi sebou povídali, co je v dopisech pro Ježíška, jaké mají nejradši cukroví a která maminka, babička nebo teta už zdobí perníčky, to se snad ani spočítat nedalo. Poslední pátek před Vánocemi nemohl už být v žádném případě ve znamení učení a pracovních sešitů. Třídu zdobil velký nazdobený stromeček, kdo přišel, nenápadně pod něj položil tajemný, pečlivě zabalený dárek. Někdo jeden, někdo dva, někdo i několik.. Na balíčky od Ježíška si musíme ještě počkat. Ale, potěšit kamaráda, koukat, jak rozbaluje, co jsem přinesl a jakou má radost, to je snad někdy ještě lepší. A, vida !! I pro mně náš Ježíšek Viktorka něco pod stromečkem našel? A Skřítek pomocník mi ho nese......Od koho? Co v něm najdu? A rozbalovalo se, na tvářích se objevovaly šťastné úsměvy, jeden druhému se musel pochlubit, ukázat, vyzkoušet. I cukroví jsme si přinesli k vzájemnému ochutnání. A protože k Vánocům neodmyslitelně patří pohádky, nemohla jedna veselá chybět. Uteklo to, ani se nám najednou z té příjemné atmosféry odcházet nechtělo. Bodejť
ano, vždyť jen jedenkrát v roce je vánoční čas...

Vavrečková H.