V letošním školním roce se naše třída 3.A se 3.B zapojila do celorepublikové akce JSEM LASKAVEC, jejímž cílem je vymyslet a uskutečnit nějaký krásný, laskavý skutek. My jsme se rozhodli potěšit ty, kteří mají za sebou spoustu životních příběhů, zkušeností a vzpomínek – babičky a dědečky z rožnovského Domova seniorů. Vypravili jsme se za nimi na mezigenerační setkání, na které jsme se ve 3.A opravdu těšili a také se na něj poctivě připravovali.

Chtěli jsme jim přinést nejen kousek podzimní krásy, ale především radost, úsměv a milou pozornost, která jim připomene, že na ně někdo myslí.

Vybrali jsme krásné podzimní vřesy, pečlivě je zabalili do celofánových sáčků a ozdobili velkou mašlí. A právě mašličky s sebou nesly i jeden krásný příběh. Dvě plné krabice mašlí, vyrobených už v šedesátých letech, jsme totiž nedávno dostali od jedné babičky pro tvoření v naší třídě. A tak se dnes symbolicky vrátily tam, kam možná od samého začátku patřily – od jedné babičky pro další babičky a dědečky.

Na cestu jsme přibalili také lepidla, nůžky, barevné papíry, kvítka, kolíčky, špejle a stužky. Po příchodu se brzy rozběhlo společné tvoření. Každý z našich žáků vyráběl pro jednoho ze seniorů malou ozdobu do květináče – zápich ze dvou spojených srdíček, ozdobený mašličkou a kvítkem.

Některé babičky a dědečkové se s chutí pustili do vystřihování a lepení, jiní raději přihlíželi a s úsměvem sledovali, jak jim děti tvoří malý dárek. Vznikaly tak nejen barevné ozdoby, ale především krásné chvíle, ve kterých se potkávaly dětská radost, laskavost a životní zkušenost.

A možná právě v tom spočívalo největší kouzlo celého setkání. V obyčejném společném tvoření, v úsměvech, drobných gestech a pohledech, které nepotřebují mnoho slov. V okamžicích, kdy se na chvíli propojí dva světy – svět dětí plný bezprostřední radosti a svět těch, kteří už toho tolik prožili. A kdy si lidé různých generací mohou být zase o kousek blíž.

Přejeme si, aby podzimní vřesy i malá srdíčka zdobily domovy babiček a dědečků co nejdéle. Až se na ně podívají, snad si vzpomenou na dnešní den, na děti, které za nimi přišly, na malé ruce, které pro ně s láskou tvořily, a především na pocit, že na ně někdo myslí.

paní učitelka Petra a třeťáci z áčka

PS - Dnešek se pro mě stal jedním z nejkrásnějších dnů celé mé pedagogické kariéry. Jen těžko hledám slova, kterými bych dokázala popsat, co jsem dnes prožívala. Všechny děti z naší třídy, včetně těch největších lumpíků, přistoupily k celému setkání s takovou vážností, opravdovostí a otevřeným srdcem, že mě jejich přístup dojal doslova k slzám.

Plakaly babičky, plakaly jsme my učitelky a dojetí bylo vidět i v očích samotných dětí. Myslím, že teprve ve chvíli, kdy viděly, jakou radost svým přístupem a drobnými gesty seniorům udělaly, si naplno uvědomily, jak moc může znamenat obyčejná lidská laskavost.