Jak jde kroj, tak se stroj

Co je to kroj, jak se lidé na Valašsku v minulosti oblékali, z čeho a jak se oblečení vyrábělo a při jakých příležitostech se co nosilo, měli během měsíce října možnost zjistit žáci naší školní družiny (všech tří oddělení) v rámci lektorovaných prohlídek jedné z velmi vydařených výstavních expozic Valašského muzea v přírodě s názvem Jak jde kroj, tak se stroj.

Celou besedou s interaktivní prohlídkou nás provázela sama její autorka paní Mgr. Lenka Drápalová, takže jsme měli odborníka doslova na slovo vzatého. Během besedy jsme se mohli na cokoli zeptat, a dokonce si některé materiály i části oděvů na vlastní ruce osahat a vyzkoušet. Zjistili jsme, že naši předkové to v životě neměli vůbec jednoduché, mnohé z toho, co dnes bereme jako samozřejmost, vůbec neznali a nemohli si zajít pro potřebnou věc do obchodu jako dnes my. Na druhou stranu byli velice soběstační a zruční, protože si museli vše vypěstovat a vyrobit sami, což je dnes již pro nás nejen nepředstavitelné, ale i těžko pochopitelné, jak to bez dnešních „moderních vymožeností“ a nabídky všeho, nač si jen pomyslíme, zvládali.

V prostorách výstavy nás přivítala postava valašky s valachem v tradičních valašských krojích, jejichž části jsme si posléze vyzkoušeli vlepovat do obrázkových samolepících pracovních listů. Podívali jsme se také, jak v minulosti vypadalo oblečení při svátečních a životních příležitostech, jaké se nosilo v létě i v zimě. S postupem času a přílivem lázeňství do Rožnova se začaly objevovat i dražší a vzácnější materiály, lidé již vše nemuseli ručně vyrábět a zpracovávat, posléze mohli části oděvů sami nakupovat, což je dnes pro nás již naprostá samozřejmost a neumíme si představit, že by tomu bylo jinak. Jen si zkusme sami přišít třebas knoflík…

Proto je potřeba poznávat, jak žili lidé v minulosti, abychom si uvědomovali, kolik tvrdé práce, zručnosti, řemeslného umění i znalostí museli k výslednému cíli dokončeného výrobku vynaložit a chovat úctu k jejich práci, šikovnosti a zkušenosti, na kterou my dnes svými životy navazujeme. Jsme rádi, že jsme si to mohli touto pěknou formou připomenout.

Bc. Jana Kliková, vychovatelka III. oddělení ŠD Sluníčka