Nacházíte se v režimu vypnuté grafiky. Přepnout na grafickou verzi webu.

logo Základní škola Pod Skalkou Rožnov pod Radhoštěm




Zobrazit hlavní menu
Exkurze do Auschwitz

Exkurze do Auschwitz

„Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný…“ S tímto heslem odjížděla ve čtvrtek 18.2.2016 v 6.15 hodin ráno od školy třídy 9.A a 9.B do polského města Osvětim. Zde žáci navštívili největší „továrnu na smrt“ – nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz I a Auschwitz II - Birkenau.

V muzeu platí přísná pravidla, na která dohlíží ochranka. Celá výprava musela projít bezpečnostními rámy. Protože takových skupinek bylo na místě mnoho (roční návštěvnost se Poláci snaží snížit pod dva miliony návštěvníků), dostal každý žák svůj vlastní přijímač a sluchátka.

Zanedlouho už jsme procházeli branou Auschwitz I. s nechvalně proslulým nápisem „Arbeit macht frei“, tedy „práce osvobozuje“. Bylo to od nacistů poměrně ironické heslo, protože prací jste se zde rozhodně osvobodit nemohli. Podmínky vězňů, kteří zde byli umisťováni z celé Evropy, byly naprosto příšerné. Postupně jsme procházeli vybranými bloky. Dvůr mezi bloky 10 a 11 je ze dvou stran obehnán vysokou zdí. Dřevěné bednění na oknech bloku 10 mělo zabránit ženám vězněným uvnitř sledovat prováděné popravy. Před popravčí zdí příslušníci SS zastřelili několik tisíc vězňů. V podzemí bloku 11 se nacházela táborová věznice. Místnost o rozměrech 90x90cm, bez světla a pouze s malým otvorem pro přísun vzduchu, do níž se vězeň musel vsoukat malinkými dvířky u podlahy, nahnala husí kůži snad celé výpravě.

Desetitisíce párů bot, zlomek (asi dvě tuny) lidských vlasů, hrnce a krémy na boty, byly jen jedny z mnoha neskutečných výjevů z Auschwitz I. Na závěr prohlídky této části muzea jsme ještě navštívili plynovou komoru s krematoriem. Zde ještě nebyly umístěné fingované „sprchy“, a tak šly na stěnách rozpoznat rýhy po nehtech od lidí, zoufale se snažících opustit prostor s plynem cyklonem B. Nízký komín krematoria dával tušit, že ve vzduchu byla mezi lety 1940 – 1945 cítit smrt.

Do druhé části muzea, Auschwitz II - Birkenau, jsme se přesunuli autobusem. Oba tábory jsou od sebe vzdáleny asi 3 km. Původní tábor už nestačil na množství vypravovaných transportů z Říše a satelitních států. Nový tábor, Auschwitz II. – Birkenau, měl být připraven na velký přísun Židů, zejména z Maďarska. Nacisté se před příchodem Rudé armády snažili zničit co nejvíce důkazů, a proto se nezachovaly čtyři masivní plynové komory a krematoria a některé části tábora. Z toho všeho dnes zbyly jen trosky. Nezachoval se ani romský tábor, kde působil nechvalně známý Josef Mengele, přezdívaný „doktor smrt“. Podobných lékařů zde ovšem působilo několik a měli na starosti zejména tzv. selekci – výběr, tedy přerozdělení Židů na ty práceschopné a ty, kteří byli okamžitě odsouzeni na smrt. U dětí o životě a smrti rozhodovala výška - 150 cm.

Oficiální čísla (ta, k nimž jsou podklady) hovoří o 1 500 000 obětí. Čísla neoficiální (výpověď R. Hösse, ředitele tábora) se pohybují okolo 3 – 4 mil. obětí. Ve druhé části prohlídky se našel čas i na zodpovězení dotazů, kterých měli naši žáci opravdu požehnaně. Po jejím ukončení si mohli ve zbývajícím krátkém volnu zakoupit památeční předměty.

Něco jsme si však odvezli z Auschwitz všichni bez rozdílu - silný zážitek, mnozí z nás zármutek, někdo odpovědi a někdo spoustu důvodů k přemýšlení…

Josef Dužík

Vydáno: 25. 02. 2016 | Autor: Administrátor webu | Sdílet na facebook