Cycling track 8.A
Cycling track 8.A
Normálně bych napsal, kdy jsme jeli na kola, kam a s kým. Nijak bych to nerozváděl, protože jet v pondělí 7. května na pět hodin někam 30 km, není až tak zajímavé. Nicméně se toho k psaní stalo dost.
Začalo to už ve škole, kdy polovina lidí nedonesla návratku k akci Cycling track a Filip ji odevzdal s „vyžužlanou“ dírou uprostřed a s úsměvem na rtu. Ráno v pondělí už měli návratku všichni, jen Matěj zahlásil, že si vytvořil vlastní a že je vlastně vše OK, protože je tam všechno a taťka to prý podepsal. Zuzka si stěžovala na malé kolo. Matěj přijel na minibiku a tvrdil, že je to vše opět OK. Lucka si s sebou vzala mamku a Míša si pro jistotu nevzala ani přilbu. Tak jely holky pro novou k Jolči. Tatínek Míši už u školy jen kontroloval situaci. Jeli jsme do Zubří na hřiště, kde jsme hráli chvilku fotbal. Lukáš hrál s přilbou „na kolo“ po vzoru Petra Čecha. Všichni byli hraví a hlavně holky znovu objevily houpací koníky, skluzavky a houpačku. Jolča se na koníkovi nechtěla fotit a přitom jsou ty fotky tak vydařené. A ještě jedna věc ohledně hřiště. Byl tam i pavouk. Když se nakonec třídní zeptal, kdo má míč, abychom ho na hřišti nenechali, ozval se Kuba B., že míč má a tak mu bylo řečeno, že si ho může nechat a on na to, jestli prý „nafurt“. Samozřejmě, že ne, Kubo. Lucka zvolila pomalejší tempo a tak nás pokračovalo 14 a dva učitelé. Adam bylo nejčastěji vyslovované slovo při jízdě, no spíš všichni pořád řvali „Adame!!!“. Ten ale netušil proč a myslel si, že by se měli všichni naučit jezdit tak dobře jako on. Do kopce do „Čertoryj“ vyjel nejrychleji Kuba S. V Zašové se ztratili pan učitel Tolar a Míša, kteří špatně odbočili, protože nesledovali hlavní peloton. Míša prý viděla tam zabočovat posledního Lukáše. Tak to viděla špatně a těžko říct, jak si mohla Lukáše splést. Asi vysílením. Míša a pan učitel se bohužel nemohli dovolat ani třídnímu, protože tomu vysoké kopce Beskyd vysály postarší telefon Nokia a tak se na oba zbloudilce dlouho čekalo. Nad Zašovou třídní znalý terénu hlásil, že se jede na Jehličnou a vyjelo se u kolejí a u hlavní cesty u „Pelikána“. To zaskočilo i pana Tolara, který dostal záchvat smíchu. Stačilo přejít koleje, cestu a přebrodit s koly v rukách Bečvu a už jsme byli na cyklostezce – „Cycling track“. Takže jsme vlastně byli správně. K jídlu do „ValMezu“ nás bezpečně zavedl hladový pan učitel Tolar, ale jedli jsme jen my dva, učitelé, protože žáci na takové akci na kolech obyčejná vařená jídla (pro pracující) nejedí, jak byl poučen třídní. Katka tvrdila, že na podobné výlety se hodí spíše kebab. A ve ValMezu prý není dobrý jako v Rožnově a vůbec je to prý na nic, protože tu není ani „KfC“. A tak raději prý všichni počkají do Rožnova na kebab. Někdo chtěl jet do Lidlu, protože v Rožnově je zavřený. To jsme zavrhli. Jeli jsme s našimi nejpomalejšími jezdci zpět na Rožnov a občas nás předjel postarší pán na staré „favoritce“, jindy zase paní důchodkyně na elektrokole. Ta paní ve věku 80 let na kole Eska nás předjela taky. Zbytek pelotonu byl dávno někde vpředu a pořád na nás čekal a čekal. A čekal třeba proto, že se Míši a Zuzce podařilo zabloudit na cyklostezce a tak se rozhodly jít raději pěšky u kol, asi aby se jim to příště nestalo, protože z kola se cesta rychleji přehlédne. Martin se nechtěl za jízdy odpojit od Kuby svým batohem, který se mu zachytil za Kubovy řídítka a tak oba zaznamenali první menší a jediný „crash“. V Rožnově byl rozchod u mostu u Videčské a všichni jeli na kebab. Jenom třídní si jel pro jídlo v jídlonosiči do školy. Na kebab ujel i Kuba B. s tím míčem, který si chtěl nechat. No nevím jak příště. To už bude asi bez problémů. Zkušeností z kol jsme nasbírali hodně.
Napsal třídní učitel 8.A – Janošek – 7.5.2018